Anotace z tisku (v souvislosti s festivalem Starý zákon v umění, Praha 1995)
 
/////////////////////
1/
 
Bohdan Mikolášek
 
V Čechách je známý především jako jeden z klasických českých písničkářů s osudem také klasickým: rozlet na jaře 68, nabraná výška vystačila na několik dalších podzimů a skončila přistáním do reality doby totality, zákaz veřejné činnosti za písničku o Janu Palachovi, čekání, hledání, únava, emigrace (Švýcarsko od r.82). Nové začátky na západě ukončila na podzim 89 nová revoluce na východě - návrat na scénu, opatrné nadšení, desitky tisíců kilometrů najetých mezi Zurichem a Prahou, nejnovější role v nejnovější době - jako legenda doby minulé v roli malého obra dobra, který se měl dobrat, že má co nejdřív všechny obrat, protože až skončí obrat sníží se obrat a kdo nevybere tuhle obrátku, muže si dát oprátku.
 
O jeho dalších rozměrech, všestrannosti, hledání cest, chuti k experimentu
 
........
 
2/
 
V Čechách je známý především jako jeden z klasických jmen českého folku   - kytara, klavír, vlastní písničky -   s osudem také klasickým:
            tvůrčí rozlet v šedesátých letech,
            zákazaný v letech sedmdesátých,
            v osmdesátých emigrace
            a v devadesátých návrat na scénu
v nejnovější roli v této -téměř budoucí - době
jako legenda doby minulé.
 
Jako klasický závěr by mohlo následovat využití obratu doby ke zvýšení obratu z prodeje desek a pak klasicky důstojně - desky uzavřít.
 
Jenže. Jsou lidé, kteří se do takového šatníku nedají zavěsit.
(všechno jde, řekl kabát a skončil v zastavárně)
Nabízení jedné škatulky na míru -  je pro ty, co se chtějí dát odložit.
(kdo odmítá škatulky, skončí v šuplíku a jednou bude pozdě se vytahovat)
B.M.  zdá se, má naopak mnoho různých šuplíků - jen se bojí vytahovat.
Vic než cílevědomost je smysluplnost
Víc než soustředěnost je všestrannost.
Víc než pořádek je mávnutí křídly.
Víc než chytat pravdu je se dotknout poznání.
 
Ten, kdo předbíhá dobu, musí se naučit čekání.
Existuje několik žurnalistů, pár ctitelek, dva napodobovatelé a rodinní příslušníci, kteří sledovali či sdíleli jeho tvůrčí záběr v plné šíři.
Není typ traktor, ale spíš jako pluh něco se mu podařilo obrátit a většinu zvorat.
vzniklých stmelováním rozmanitosti a smiřováním kontrastů.
...Nikdy se nepotkají a přece jdou spolu.
 
3/
 
V Čechách je známý především jako jeden z klasických jmen českého folku   - v klasické podobě s kytarou a s vlastní písničkou -   s osudem také klasickým:
            tvůrčí rozlet v šedesátých letech,
            zákazaný v letech sedmdesátých,
            v osmdesátých emigrace
            a v devadesátých návrat na scénu...
Dokonce další tisíciletí není tak daleko aby se ho jeho písničky nedožily, ale
v zemi, která žije budoucností určitě nechce zůstat legendou minulosti.
 
Ti, kteří ho znají z proffesionální či osobní blízkosti dobře vědí, že jeho písničkářská poloha je jen jedna z vnějších podob jeho rozvětvených základů. Ty nejspíš nepřekvapí ani ohlášení jeho koncertu s elektronickou hudbou.
Jak sám říká - kdo umí psát noty, ví že hudba má přinejmenším pět linek.
 
Ty kteří si jeho písničku zpívají u táborového ohně by asi překvapilo, že dovede napsat skladbu i pro symfonický orchestr nebo dirigovat pěvecký sbor. V kostelních lavicích ve Švýcarsku je sice při hře na varhany podezírán z jazzové improvizace, ale stěží si někdo při tom představuje, jak vypadá jeho činnost ve výboru společnosti pro počítačovou hudbu.
 
4/
 
Bohdan Mikolášek
 
 
Narozen 1948 v Praze
Studium elektrotechniky na Technické universitě v Praze
(Rozhlasová, filmová a televizní technika)
Zvuková technika na Filmové fakultě pražské Akademie Musických umění.
Skladba a dirigování na Lidové Konservatoři.
V širší hudební veřejnosti známý jako jeden z klasických jmen českého folku.
V užším kruhu jako jeden ze skladatelů a odborníků v oboru elektronické hudby.
1972 Politický zákaz profesionální hudební činnosti za píseò "Ticho" o Janu Palachovi.
1982 Emigrace.
Ve Švýcarsku vedle studia cirkevní hudby, dirigentské a varhanické praxe též rozvoj skladatelské a experimentální činnosti v elektroakustické hudbě.
Člen předsednictva Švýcarské společnosti pro počítačovou hudbu, účast na evropských festivalech pro elektroakustickou hudbu. Například v letošním roce jako jeden z vítězů švýcarské soutěže "Leonardo da Vinci" (Skladba "Matrix Dreams" o počítačové tiskárně, která se stala hudebním nástrojem)
 
Po politických změnách na podzim 1989 návrat na českou hudební scénu
jako písničkář i jako nový člen České společnosti pro elektroakustickou hudbu. Od ní obdržel vedle ocenění v soutěži (skladba "Porcelánová hudba")  i pozvání na festivaly, konzerty, televizní a rozhlasové natáčení.
Tak například vznikla studiová česká verze skladby Žalm II., která se nyní stává základem celovečerního experimentálního živého vystoupení - připraveného specielně pro 1.ročník festivalu "Starý Zákon a umění" - v Praze, září 1995
 
 
 
 
5/
 Životopis 
Bohdan Mikolasek
 
Narozen          1948 v Praze
Studium:         
                        elektrotechnika                       Technická Universita Praha,
                        Skladba, dirigování    Lidová Konzervatoř, Praha
                        Zvuková technika                    Filmová fakulta AMU, Praha
                        Církevní hudba                       Kirchenmusikinstitut, Zurich
Hudební činnost:
                        1964-68   vlastní rocková skupina,
                                           první rozhlasové a televizní nahrávky
                        1968-72   nejznámější jako skladatel, kytarista a zpěvák
                                         vlastních písní, jako jedno z dens již klasických jmen                                  počátku českého folku.
                        1969-70   Angažmá v divadle Semafor, první gramodesky
                        1972        Politická zákaz profesionální činnosti - za píseò Ticho
                                         o Janu Palachovi.
                        1972-82   různé soukromé aktivity jak písničkářské (např.                                             komponované pořady pro Divadlo v Nerudovce) tak i                                 rozvoj činnosti jako odborníka v oboru elektronické                                         hudby (vybudování vlastního nahrávacího studia,                                                      filmová hudba, přednášky o elektroakustické hudbě)
                        1974        dvojnásobné vítězství v celostátní soutěži Porta74                                         (přesto dál na černé listině.)
                        1982 -      Odchod do exilu ve Švýcarsku
                                         Varhaník a dirigent pěveckého sboru
                                         Vybudování studia pro elektronickou hudbu
                                         Člen předsednictva Švýcarské společnosti pro                                             počítačovou hudbu, konzerty, účast na různých                                             evropských festivalech a soutěžích
                        1984        Založení Soft Music, (vývoj hudebního software)
                        1985          Premiera "Žalm II." Musikakademie Basel (německá                                   verze)
                        1986-87   Další experimentální skladby - "Porzelánová hudba",
                                             "Matrix dreams"
                        1988           Produkce vlastní desky "Znovu" (k 20. výročí               "pražského jara")
                        1989-91   Studium cirkevní hudby
                        1989 ---   Návrat na českou hudební scénu
                                           jako písničkář (vydání dvou desek) i jako zahraniční    člen české společnosti pro elektroakustickou hudbu
                                           (pozvání na různé festivaly, ocenění v soutěžích,           rozhlasové a televizní nahrávky)
                        1995           Zakázkou českého rozhlasu vznikla např. česká verze
                                           skladby Žalm II., která se nyní stává základem   elovečerního experimentálního živého vystoupení -            připraveného specielně pro 1.ročník festivalu "Starý                                 Zákon a umění" - v Praze, září 1995
6/
popisy projektu


P r o č 
se národy bouří 

Ž A L M   II.

Bohdan Mikolášek
Multimediální pořad vytvořený pro festival
Starý Zákon a Umění, Praha 95

Hudební interpretace známého žalmu.
Na pozadí elektronicky vytvořeného orchestrálního doprovodu
se text odvíjí v napětí mezi živou recitací a zvukovými obrazy vytvořenými ze slov biblického základu.
V první části pořadu zazní řada skladeb s volným použitím dalších žalmů (131,137) - jako ztišení a zamyšlení - mezi kontrasty a otazníky.
 
Důvěra v mocnou autoritu jako zdroj klidu a smíření?
"Žalmy jsou plné odpovědí - a hudby".
 
 
Bohdan Mikolášek  - autor a interpret: zpěv, kytara, flétna, klávesové, počítačové a jiné elektronické hudební nástroje

Režie: Jiří Nekvasil
Výtvarná spolupráce: Adriana Mikolášková, Miro Dopita
Zvuková technika: Music Center Praha  Produkce: Evangtour Praha
Kostel "U MARITNA VE ZDI",
Praha, Staré město
>6. a 8. září 1995  20 h
Patronát festivalu: Vyslanectví Statu Izrael v Praze,
Vaclav Havel, president České republiky
 
Technická a jiná podpora: Synodní rada ČCE, Music Center Praha, Elekta Praha, Kindt AG Schweiz a další.

Akce České společnosti pro elektroakustickou hudbu, člen CIME- Unesco
7/
osobni statement
 
První verze této skladby byla v němčině.
Technicky vznikla za dvou okolností, jaké si skladatelé často jen přejí:
Jednak pozvání a přání abych na koncertě švýcarské společnosti pro computer music presentoval něco ze své tvorby a jednak čestvě vybalený samplerový syntetizátor zářící inspirující novotou vynálezů a napínavého pokroku ve vyvoji elektronických hudebních nástrojů tak, jsme ho v osmdesátých letech se zatajeným a dechem sledovali.
 
Ke zpracování žalmů jsem se chystal již dlouho.
Jsem zvyklý se snažit hudbou něco říkat a hotový německý text je přeci jen ulehčení (i když jsem ho částečně upravil).
Stvořit něco nového, co tu ještě nebyloa svádí často k tomu
se vypořádat se starou předlohou.
To, že jsem při listování žalmy zůstal  stát hned u druhého mělo důvod velmi netechnický.
 
Psal se rok 1985, tady u nás v Ženevě si začali tykat (anglicky) Gorbačev s Reganem a celý svět zahajoval televizní zprávy dojemným sbližováním americké a sovětské vlajky - tzn. celého světa.
Ja, coby český písničkář v exilu, jsem asi byl zklamáním pro švýcarské přátele, když jsem jen částečně sdílele jejich nadšení.
S českou namyšleností jsem je informoval, že Jan Hus chtěl se středověkem  skoncovat už sto let před Lutherem a to co se snaží Gorbi reformovat jsme nabízeli světu před dvaceti lety v osmašedesátém a dokonce ode mne opisuje nadpisy jako společný "dům", což mě coby skladatele písně "Dům, kde bydlí láska" vede jen k povzdechu, že to podstatné z názvu vynechal.
Místo berlínské zdi vykopali příkop a jestli zmizelo pár postrachů, nenašel nikdo nic lepšího, co by lidi spojovalo lépe, než společný nepřítel.
Byl bych docela rád aby můj žalm nebyl aktuelní.
Měl jsem v roce 90 sice radost ze zakázky tehdy ještě československého rozhlasu abych skladbu přpracoval do češtiny.
Bouření vlastních národů, ve kterých jsem vyrůstal jsem tím sice nezabránil, ale jestli by se někdo při poslechu zamyslil nad rozdílem mezi potřebností nového auta či nových autorit. - nebylo by to tak málo.
 
 
Program koncertu  
Bohdan Mikolášek
 
P r o č 
se národy bouří 
 
Ž A L M   II.

program
 
 
  Jeruzalém
  Žalm 137        
 
  Tady jsem     
  Žalm 131
 
  Střepy a štěstí
 
  Ani první ani poslední
 
  Váhy 
 
  Proč se národy bouří
  Žalm 2
 
 
 
 
Kostel
"U MARITNA VE ZDI",
Praha, Staré město
6. a 8. září 1995  20 h
 

9/
Texty skladeb:

Ž A L M   1 3 1
 
Tady jsem
tady moje srdce tepe
mé
srdce tiše tepe
a není, není
            mé srdce není namyšlené
            mé oči nepřehlíží
            a můj pohled není  povýšený
           
mé oči se sklání
Tady jsem
Tady jsem
tady moje srdce tepe
tiše
jen tiché - ztišení
 
nic nečekám, nevyhlížím a nehledám
můj zrak se sklání
            má mysl nevzlétá do nádherných výšin
            a velkých věcí se nedotýkám
 
jako dítě k mámě schoulené
je tichá
má duše je tichá
jako dítě k mámě schoulené
           
            tady jsem
            ticho kostelní tiše dýchá ve zdi
            nebe dokořán
 


D R U H Ý
 
Naštěstí
Slunce a déšt si podali ruce
a příměří náhle zářilo z duhy
 
Naštěstí
stál jsem na mostě
a pod sebou plašil pstruhy
dlažební kostky byly hranaté
a přesto dělaly kruhy
 
Naštěstí
nemám peníze - nemám dluhy
Nejsem první ani poslední
ale druhý
 
Narodil jsem se jako druhý
Bylo právě druhého
a moje první písmeno je v abcedě druhé
 
Protože číslo dvě je základem množství,
narodilo se nás víc
a všichni dostali jméno po mě
lidé říkali - jeden jako druhý
 
být druhý známená nebýt sám
jen ten druhý se může stát druhem
přinejmenším tím rostlinným nebo živočišným
jako třeba provoci
 
K čemu je jedinečnost jednobuněčných zvířat, jednoročních květin,
a všech jednoručních, jednonohých a jednozubých.
K čemu je jedinečnost jedince v době páření
První vagon - je hned ten druhý  za lokomotivou
to už je na tom líp ten  vůz, který s předstíranou skroumnstí
je poslední a čeká až se bude couvat
 
O těch prvních se myslím nemusím už dál zmiòovat
Naštěstí - jsou tu i druhé pokusy
a být druhým neznámená být nulou.
Naše dnešní počítače zavrhli sice ve svých útrobách všechna čísla a zkoušejí počítat jen s jedničkama - i nule se snaží říkat "žádná jednička" a přesto se tomu říká dvojková či binární matematika.
Víc se mi líbí, že Té jedničce a nule se v počítačové výslovnosti říká také pravda a nepravda, anglicky dokonce pravda a faleš
Představte si takový počítač, který by násobil pravdu, odečítal lež, nebo dokonce uměl takovou klausuli jako např. exclusive OR od lásky a nenávisti. Takový počítač na podzimní listí.
Jenže náš vynálezce,
místo aby si takto počítal binárně
počíná si sám ve vinárně,
připadá si druhý a řadí dvojku vedle dvojky.
 
Vlastně je i ta číslice dvojka je docela pěkná.
Chodidlo - ze všech číslic nejvíc na zemi
nahoře klenutá a kulatá jako břicho budoucí matky.
Kdyby nebyla samodruhá, nebylo by toho třetího a ani toho prvorozeného.
(Na jednom tónu)
Číslice za nic nemůžou. Samy s ničím nepočítají, nic nehamižní, nejsou pověrčivé a ani seřazené do pořadí neřadí nikoho výš ani níž.
I seřazené v řadě je jednička jen to druhé číslo po nule a pak zbývají jen další a další a další ... jedno za druhým. To jedno - aby nezůstalo posledním se stane druhým.
 
Tohle by třeba byla hudba - bez druheho tónu .... (ukat)
 
Narodili jsme se v náročné době
zvané  "druhý týden po stvoření světa... "
Na první pohled je vše v pořádku
na druhý pohled - nevíme
nevíme které jsou ty první věci
Něco prvního tady tušíme
něco nad námi
ne výškou ale velikostí
ne velikostí ale důležitostí
ne důležitostí ale potřebností
ne potřebnosti ale nespotřebovatelností
nesprostředkovatelností  a nekonečností
 
něco, kvůli čemu mě bratr může zabít
něco, co stojí přinejmenším jednu mísu čočovice.
Něco tak prvního, že proti tomu
jsme všichni druzí
 
Je dobré myslet na druhé!
 
 
a neptá se na počátky a konce příčin
dla0ně prazdné nemají co pochopit
očekávání
to nevyslovitelné
usedavé stišení
na dlaních stišení
jistotu - opřít se do zdí
ve zdi - střecha dokořán
 
vezou - Ezau - zoufalý nezouvá
 
D R U H Ý
 
Naštěstí
Slunce a déšt si podali ruce
a příměří náhle zářilo z duhy
 
Naštěstí
stál jsem na mostě
a pod sebou plašil pstruhy
dlažební kostky byly hranaté
a přesto dělaly kruhy
 
Naštěstí
nemám peníze - nemám dluhy
Nejsem první ani poslední
ale druhý
 
Narodil jsem se jako druhý
Bylo právě druhého
a moje první písmeno je v abcedě druhé
 
Protože číslo dvě je základem množství,
narodilo se nás víc
a všichni dostali jméno po mě
lidé říkali - jeden jako druhý
 
být druhý známená nebýt sám
jen ten druhý se může stát druhem
přinejmenším tím rostlinným nebo živočišným
jako třeba provoci
 
K čemu je jedinečnost jednobuněčných zvířat, jednoročních květin,
a všech jednoručních, jednonohých a jednozubých.
K čemu je jedinečnost jedince v době páření
První vagon - je hned ten druhý  za lokomotivou
to už je na tom líp ten  vůz, který s předstíranou skroumnstí
je poslední a čeká až se bude couvat
 
O těch prvních se myslím nemusím už dál zmiòovat
Naštěstí - jsou tu i druhé pokusy
a být druhým neznámená být nulou.
Naše dnešní počítače zavrhli sice ve svých útrobách všechna čísla a zkoušejí počítat jen s jedničkama - i nule se snaží říkat "žádná jednička" a přesto se tomu říká dvojková či binární matematika.
Víc se mi líbí, že Té jedničce a nule se v počítačové výslovnosti říká také pravda a nepravda, anglicky dokonce pravda a faleš
Představte si takový počítač, který by násobil pravdu, odečítal lež, nebo dokonce uměl takovou klausuli jako např. exclusive OR od lásky a nenávisti. Takový počítač na podzimní listí.
Jenže náš vynálezce,
místo aby si takto počítal binárně
počíná si sám ve vinárně,
připadá si druhý a řadí dvojku vedle dvojky.
 
Vlastně je i ta číslice dvojka je docela pěkná.
Chodidlo - ze všech číslic nejvíc na zemi
nahoře klenutá a kulatá jako břicho budoucí matky.
Kdyby nebyla samodruhá, nebylo by toho třetího a ani toho prvorozeného.
(Na jednom tónu)
Číslice za nic nemůžou. Samy s ničím nepočítají, nic nehamižní, nejsou pověrčivé a ani seřazené do pořadí neřadí nikoho výš ani níž.
I seřazené v řadě je jednička jen to druhé číslo po nule a pak zbývají jen další a další a další ... jedno za druhým. To jedno - aby nezůstalo posledním se stane druhým.
 
Tohle by třeba byla hudba - bez druheho tónu .... (ukat)
 
Narodili jsme se v náročné době
zvané  "druhý týden po stvoření světa... "
Na první pohled je vše v pořádku
na druhý pohled - nevíme
nevíme které jsou ty první věci
Něco prvního tady tušíme
něco nad námi
ne výškou ale velikostí
ne velikostí ale důležitostí
ne důležitostí ale potřebností
ne potřebnosti ale nespotřebovatelností
nesprostředkovatelností  a nekonečností
 
něco, kvůli čemu mě bratr může zabít
něco, co stojí přinejmenším jednu mísu čočovice.
Něco tak prvního, že proti tomu
jsme všichni druzí
 
Je dobré myslet na druhé!
 
 
Ž a l m   I I
Proč se národy bouří
 
Proč se národy bouří
a celé země se naruby obrací jak v křeči
Králové se sjíždějí, mocní radí se spolu
proti Hospodinu:
„Pojdme, zahoïme jejich pouta,
jejich provazy přetrhejme!“
 
A přece,
má důvod k úsměvu, kdo vidí vše z té výšky
Pán nebes nechá jen výsměch plesknout o zem.
S ozvěnou blesk a hněv a právo říznout jasnou větu:
„Jen jednoho krále dal jsem světu!“
 
„Můj syn jsi ty“
jako otec pak promluvil Bůh ke mně
„ty národy a země daruji do tvých rukou.
Můžeš jim vládnout a železným prutem
- jen lehkým dotykem -
je na střepy tříštit, jak nezdařené nádoby z hlíny.“
 
 
Nuže, králové a rádci,
poslouchejte vy mocní a moudří
Buïte moudří
a radujte se
z moci, která je nad vámi.
Co lehce hněvem vzplane a dovede i spálit.
 
Pane,
je krásné žít s důvěrou,
je krásné tebe chválit.