I. 1.
Vystoupí Antioch, princ Perikles a družina.
Antioch princi tyrský.
Čeká vás velmi nebezpečný úkol.
Perikles Vím, Antiochu, její skvělá pověst
mou duši osmělila natolik,
že ani ze smrti už nemám strach.
Antioch Hudbu!
[Ozve se hudba.]
Přiveďte dceru v šatu svatebním,
ať Jupiter sám rozhoří se touhou!
Vystoupí Antiochova dcera.
Perikles Hle, přichází a jaru podobá se,
její ctnost září v nevýslovné kráse,
Vy bozi, co jste ze mne udělali
muže a zažehli jste ve mne touhu
ochutnat plody nebeského stromu,
anebo zemřít při tom pokusu,
stůjte teď při mně - přece jsem váš syn
a sloužím vám vždy věrně - dejte, ať
dosáhnu toho nesmírného štěstí!
Antioch
[Ukáže na svou dceru.]
Jak nebe plné hvězd je její tvář
a k pohledům tě přímo vybízí.
Každý si ale musí zasloužit
ten pohled na ni, jinak nesmí žít.
Tamhleti byli knížata jak ty,
odvážná touha přivedla je sem,
a teď tu trčí jen tak proti nebi,
němými ústy na tebe se šklebí,
ty lebky zsinalé, a tiše varují tě:
nepadni do té smrtonosné sítě.
Perikles
v těch mrtvých vidím se jak v zrcadlech,
co říkají, že život je jen dech
a spoleh na něj není. Poslední
vůli chci udělat, jak nemocný,
co poznal svět a k nebi upíná se
a nic už neví o pozemské kráse:
všem dobrým lidem teď, i tobě, pane,
já odkazuji mír a štěstí samé,
[Antiochově dceři] můj čistý plamen lásky zase vám,
[Antiochovi] tak s životem a smrtí vyrovnán,
snesu i nejtvrdší tvou ránu, pane.
Antioch Nedáš si říct, tak čti svou hádanku.
Když neuhodneš, což se může stát,
jako ti před tebou hned budeš sťat.
Dcera [Periklovi] Držím ti palce víc než ostatním,
kéž vede se ti lépe nežli jim.
Perikles Jak rytíř bez bázně teď na kolbiště
vjíždím a ničí radu nežádám:
jen odvahu a věrnost.
hádanku [a čte ji.]
Ač nejsem zmije zákeřná,
užírám z těla matčina.
Manžela chci, však místo něho
našla jsem otce laskavého:
je otcem, synem, manželem,
já matka, žena, dcera jsem.
Ač jenom dva, jsme tímhle vším,
hádej, jak to - víc nepovím.
[stranou]
Teď nesmím ztratit hlavu. Bohové,
pravda je, co celý bledý čtu?
[Podívá se na Antiochovu dceru.]
Jak milovat mám tohle zrcadlo,
co třpytí se, však uvnitř skrývá zlo.
Jste krásná viola a vaše smysly struny -
kdyby je manžel prsty rozehrál,
nebe i bozi by jim naslouchali.
Na vás už někdo pokoutně si vrže
a samo peklo k tomu křepčí drze.
Vážená slečno, jste mi lhostejná.
Antioch
Perikle, pozor!Vypršel tvůj čas.
Řešení, honem!
_07_resenihonem_Audio 12_12-01
Perikles Veliký králi,
Ta hádanka se vás až příliš týká.
Králové hřeší, jak se jim jen zlíbí,
na božský zákon povýší své chyby.
Stačí, že o svém hříchu víte vy,
rozhlašováním se nic nespraví.
Neřeknu nic a budu mlčet radši,
nechci však proto o hlavu být kratší.
Antioch [stranou] Kéž bys byl! Uhodl! On uhodl!
Budu teď ale hladký jako úhoř. -
Dal jste nám, princi, chybnou odpověď,
čímž podle našich přísných zákonů
ukončit měli bychom vaše dny.
V naději však, že odpovíte správně,
čtyřicet dní vám povolíme navíc:
když poradíte si s tím tajemstvím,
bude z vás hned náš nejmilejší syn;
a do té doby buďte naším hostem:
žádá to naše čest i vaše cena.
Odejdou všichni kromě] Perikla.
Perikles Zdvořilou frází zakrývá svůj hřích,
pokrytec to je, co se pěkně tváří!
Takže já hádal špatně! Nemám pravdu!
Kéž pravda není, že kles tak hluboko
a duši potřísnil si krvesmilstvem;
on otec je i syn a do klína
zvráceně leh si svému dítěti -
Z těla své matky užírá zas ona -
vždyť znesvětila rodičovské lože!
Jak hadi jsou, co sají něžný květ
a proměňují jeho vůni v jed.
Buď sbohem, Antiochu! Když někdo
schopen je hříchu takhle ohavného,
pak, aby skryl ho, bývá schopen všeho.
Že z hříchu vzejde hřích, to dobře vím:
chtíč plodí vraždu tak, jak oheň dým.
Uteču odsud: nepřijde mi vhod
pro cizí smilstvo přijít o život!
_08_prijitozivot_Audio 12_15-01
Odejde.
Vystoupí Antioch.
Antioch Uhodl hádanku, a proto nesmí žít,
mou hanbu moh by světu vytroubit,
všem na vědomost dát můj hnusný hřích.
Musíš hned zemřít, princi, marná sláva:
padne má čest, když nepadne tvá hlava!
Kde je kdo?
Vystoupí Thaliard.
Thaliard Volal jste mne, Výsosti?
Antioch Vy, Thaliarde, jste náš komoří,
vám svěřujem své tajné záměry
a vaši věrnost štědře odměníme.
Princ tyrský musí zemřít, neboť vzbudil
v nás nenávist. A vy ho zabijete,
protože já vás o to prosím.
Posel Výsosti, princ tyrský uprchl.
Antioch Je-li vám život drahý, leťte za ním
jak šíp, co vždycky zasáhne svůj cíl,
a vraťte se, až budete smět říct
„Princ Perikles je mrtev,
_09_per_jemrtev_Audio 12_17-01
Antioch Dokud kníže bude žít,
tak nenaleznu ve svém srdci klid.
[Useknuté hlavy se zakryjí.]
I. 2
Vystoupí Perikles
Perikles
Co se to se mnou děje? Proč ta změna?
Proč melancholie,mne ve dne souží
jak neodbytný host? Proč bere mi
i noc, v níž jako v kobce spát má žal?
strach z toho, co se může stát, se změní
v úpornou snahu tomu předejít.
A tak se to má se mnou: Antioch
má ve srovnání se mnou velkou moc,
a co si usmyslí, to udělá:
já můžu jak chci říkat, že ho ctím
že neřeknu, co všechno o něm vím,
on ví, že vím, co kdyby věděl každý,
o čest by přišel v tu ránu - a navždy.
A proto před ničím se nezastaví:
zaplaví zemi nepřátelským vojskem
Nevinné lidi stihne strašný trest
a tahle představa, ne sebelítost -
vždyť já jsem jenom jako koruna
stromu, co musí chránit kořeny -
trápí mé tělo, sužuje mou duši
dřív, nežli jiní nebezpečí tuší.
Vystoupí Helikanus.]
Perikles
Helikane
co vidíš v naší mojí tváři?
Helikanus Zlobu, pane.
Perikles Nelichotíš mi a já
jsem za to vděčný.
dobrého rádce moudrý vládce vždy
poslechne, jak by byl sám jeho sluhou.
Tak co mám dělat, mluv?
Helikanus Jen trpělivě
snášet, co na sebe jste vzal, můj pane.
Perikles Teď mluvíš jako lékař, Helikane,
co předpisuje lék: však kdyby sám
ho musel brát, tak třásl by se strachy.
Jen poslechni si tohle: odjel jsem
k Antiochovi, abych tváří v tvář
smrti dobyl si oslnivou krásku
Jak zázrak krásná byla navenek,
uvnitř však černý, krvesmilný hřích.
Když jsem to zjistil, otec hříšný král
se tvářil jako svatý. Já se bál -
z polibku tyrana jde přece strach -
a uprchl jsem, chráněn vlídnou nocí.
Teď myslím na to, co se může stát:
on ví, že vím a že má proč se bát,
012_odejdete_odsud--sverte
Antiocha se právem obáváte: je to tyran,
co veřejně či tajně, válkou nebo
úkladem vás chce zbavit života.
Odjeďte odtud, toulejte se světem,
dokud ho nepřejde ta lítá zloba
či dokud sudičky mu život nestřihnou.
Svou vládu zatím někomu tu svěřte -
třeba mně - já vám budu, to mi věřte,
oddaný jako slunce dni.
Perikles Na čas teď opustím svou rodnou zem
do Tarsu odjedu a budu čekat
na tvoje dopisy. Tvé moudré péči
svěřuji teď své dobré poddané.
Přísahu věrnosti si nežádám,
já věřím tvému slovu, a to mám.
Buďme teď oba věrni, já a ty,
svým drahám oběžným jak planety:
Odejdou. ........>>>>I_3