Rozhovor Jan Kirschner 8.11.2015

JE TICHÁ NOC

 

„Pro´všechny z nás, kteří věří,

co věří, že přijde Bůh

I pro ty z nás, kteří věří,

že nebe je jen vzduch…“

 

Bohdane,

  chystáš do Prahy na druhého prosince své adventní  vystoupení nazvané Je tichá noc. Budeš vystupovat spolu se sborem Pražští Pěvci a Černošickou filharmonii. Vypadá to velkolepě, můžeš blíže prozradit koncepci a repertoár večera?

 

Pořad  s názvem „Je tichá noc“bude  česká premiera mojí vánoční tvorby, která vznikala postupně za 30 let našeho působení v curyšské reformované církvi – Johann Sebastian by to nazval oratorium, Jan Jakub mše vánoční – pro mě to zůstávají písničky, i když místo kytary u varhan se sborem a instrumentalisty .A dokázal jsem to nacvičit se členy sboru  manželky Jany- zpěváky i nezpěváky, dospělými i dětmi a hudebníky laiky i profesionály - pro její vánoční, štědrovečerní bohoslužby.

Nynější koncert ale není koncipován jako bohoslužba, ale pokus i necírkevního posluchače  „naladit“ v době adventní  na Vánoce , které  jsou  víc než krásná folklorní tradice. Ty písničky jsou jakousi mojí písničkářskou interpretací vánočního evangelia - jeho texty zazní také- na několika proložené krátkou meditací, kterou - místo modliteb a kázání bohoslužby - napsala manželka farářka.

 

Jak se ti daří zbavit „nálepky“ muzikanta - disidenta spojeného s písní Ticho, reflektující smrt Jana Palacha? Nebo jsi rád, že si tě lidé stále s tou písní spojují? Kvůli této písni jsi nemohl léta vystupovat, přesto, že si složil i celou řadu nepolitických písní a básní.

 

 

I píseň Ticho není politická, ale „lidská“.  Je to jen fotogrqfie toho, co nešlo nevidět a jen jeden jistě nejen můj otazník.

Složilo ji těch sto tisíc lidí tehdy na Václaváku, co byli „ticho“  - politicky jsem prý byl hloupý, že v písni zazní nezaměnitelně - Václavské náměstí a Národní muzeum …nebo to snad bylo někde jinde? 

Nadpis Ticho, pro někoho, kdo ho zná i z kostelních lavic je jistě rozměr, ve kterém se dá a je co říct ... a jistě to není náhoda, že i Vánoce jsou spojovány s tichem a   název mé písně i pořadu je jistě čitelně jen skromnou připomínkou světového úspěchu ticha – a to v písničce původně s kytarou - Tiché noci.

 

 

V tvé knize Úklid v suterénu zmiňuješ některé své porevoluční projekty či projekty z nového tisíciletí, např. spolupráci s režisérem Nekvasilem na scénické hudbě, vystoupení v roli vyprávěče s kytarou v Shakespearově kuse Perikles, ale i to, že si po své šedesátce, kterou máš již pár let za sebou, chceš dát pohov. Je tedy dnes z tebe převážně spokojený penzista?

 

    Režiser Jiří Nekvasil mě znal už dříve než byl ředitelem Národního divadla jako experimentator v altenativní divadelní scéně - a neznal mě jako písničkáře, ale jako experimentalního skladatele filmové a divadelní hudby 

V tom Nekvasilově  Shakespearovi(ve skvělém překladu Martina Hilského)

jsem totiž toho barda s kytarou  hrál jen tak mimochodem - na celé představení jsem zkomponoval a natočil celou elektronickou scénickou hudbu - tak jako ke dvěma jiným Nekvasilovým inscenacím…

Náhodou právě ve zmíněném kostele U Martina ve zdi jsem hned zkraje 1995 měl celé „performance“ a tam jsem dokázal (myslím) spojit i tu elektroniku i písničkárštví i církevní hudbu - byl to festival Starý zákon v umění - a mé představení se jmenovalo ŽALM II, proč se bouří národoové … bohužel asi zase aktuelní…

 

 

Od začátku osmdesátých let žiješ v Curychu, kam jsi emigroval se svoji ženou Janou. Můžeš přiblížit důvody a okolnosti vašeho odchodu z Československa? Předpokládám, že to bylo i kvůli tvé palachovské písni. Tvoje žena dokonce kvůli ní byla vyloučena z evangelické teologické fakulty a místo farářky získala až po emigraci ve Švýcarsku.

 

Emigrovali jsme 10 let po mém zákazu, který přišel po té, co jsem jako host Spirituál

Kvintetu zazpíval  tu - jak říkáš - palachovskou  píseň Ticho na jejich koncertu v bohosloveckém semináři v Jirchářích a další den na jejich pozvání totéž zopakoval  na jejich vystoupení v jednom studentském klubu v lednu 1972. I když to bylo jen naše tajné přání, tajná policie věděla víc a  nás prohlásila za „pár“ a Janu za tu, která mé pozvání zavinila. Za to, že ale pravé autory nápadu mě pozvat neprozradila a ode mne ani od písně se( jako jediná) nedistancovala – byl účet - Janino  vyloučení ze studia na theologické fakultě – smutné, že provedeno theologickými osobnostmi s funkcemi v církvi. Po letech čekání, v situaci, kdy jsem já měl vydat své první LP a místo toho byl můj zákaz potvrzen a Janě bylo na vedení církve sděleno, ze místo farářky nedostane - prý si měla rozmyslet, koho si bere… Emigrovali jsme, protože jsme po 10 letech zákazu chtěli něco dělat, což se nám podařilo.

 

 

 

 

 

 

Po tolik letech ve Švýcarech je pro tebe již stejně samozřejmé skládat písně a vystupovat v němčině, nebo je mateřština pro básníka nezastupitelná?

 

Slova jsou pro mě v jakékoli řeči zároveň i hudba s motivy a rytmem a s motivací na hru se zvukem slov - ale i jako hru s vyznamem slov.. Je pak těžké sám po sobě texty, rýmy, skryté významy a jiné signály přeložit do jiné řeči …naštěstí ale pořád  mám pro jedno slovo v němčině pět slov v češtině…čím to asi bude. Čeština je tak složitá a tvarově rozvlněná hladina že …tolik záhybů a hlubin se jen tak jinde nenajde … je s čím pracovat. A to je dar ale i závazek.

Bylo to hodně práce s překladem celého vánočního pořadu, ale vždycky k ránu mě s radostí napadlo řešení na další sloku…aby se to dalo zpívat a aby to zpívalo „o něčem“ ... pro práci s pěveckým sborem mám vždy přání najít takový, který by při všech tonech a harmoniích a vedení hlasů, dokázal písničkářsky přenest i tu - česky srozumitelně „message“..

 

 

Výtěžek z pražského koncertu má být věnován na uprchlíky. Jak, ty sám, jako emigrant srovnáváš Váš útěk z komunistické země a putování současných uprchlíků? Dokážeš se tak vcítit více do jejích situace nebo považuješ důvody dnešních emigrantů za odlišné od těch vašich? Mluví se i o celé řadě ekonomických emigrantů, ale není snaha mít se lépe také legitimním důvodem pro odchod do bohatších a svobodnějších zemí?

 

Moje žena napsala nedávno příspěvek k jednomu prohlášení „...Bible je plná příběhů o emigrantech, o migraci. Lidé v ní odcházejí a přicházejí kvůli hladu, válkám – utíkají před úkoly na které myslí, že nestačí, utíkají před sebou samými..a také se vrací...Za emigraci se nikdo nemusí stydět a že za jednu z ústředních otázek bible považuje otázku: Kdo je můj blizní?“

To je asi tak ten oblouk, který vyjadřuje náš postoj -  a …výtěžek koncertu je určen pro něco smysluplného v souvislosti s uprchlíky.

Myslím, že v zemi, která se jinak pyšní tím, že je svobvodná od ideologíí a to i od těch církevních je smysluplné připomenout tu „naši křestanskoui kulturu“ když už se s ní nadřazujeme nad ty prosté pastýře z východu s jeich vírou´že právě u nás je svět lepší(?) - ne jim, ale nám připomenout ten začátek křesťanství, kterému rozumi i malé dítě - s dárky pod tou hvězdou - nebo tam ty dárky přinesli ti mudrci z Iraku, Iránu?? 

 

Nechystáš do Vánoc i další vystoupení např. samostatný koncert?

Všeho moc škodí… ? J  Ne, máme letos pod stromečkem v Curychu novou vnučku a budeme ji učit české koledy.

 

Pásmo jste předváděli na Štědrý den ve Švýcarsku, můžeš prosím na závěr čtenáře adventně naladit nějakým veršem, citátem nebo jinou pozvánkou z vašeho programu?

 

„Mír, ale který je pravý - jeden pro noviny a zprávy

- druhý z písní a z not a místo okovaných bot

se tiše vznáší  …píseň, co znáš ji

co v srdci ji máme - spíš než nápisy známé

- Amen!“

 

… (závěr písně Je tichá noc )