BYL JEDNOU JEDEN
pohádka o normálnim konci

...celé(9min) ...MP3.. 

 

zkraceno _x5 mp3 ..5:15 od 3.sloky

zkraceno_x4 mp3 ..5:45 bez 2.sloky

Byl jednou jeden
(pohádka o normálním konci)

1. Byl jednou jeden, byl jednou jeden
- ani hloupy honza, ani mocny kral
..byl jednou jeden, byl jednou jeden - ani hloupy honza, ani mocny kral
Jen jednou jeden den - ​ten ​den jeden
obyčejný – normální - zázrak se stal: ​
...a je to kluk ! ..a hned řval:​​
​​            Jsem tady já, jsem tady já
​​ Jsem tady já, jsem tady já
Tak at je to znát.

2. Byl jednou jeden. .byl jednou jeden
- ani krasny pri​nc, ani trojhlavy drak
A tak - jak-​mile začal lézt
Z jabloně znělo na celou ves​​:
Jsem tady já, jsem tady já
​Jsem tady já, jsem tady já
Tak at je to znát.

Snad bylo to tou tězkou dobou
Sám se učil si boty obout
Ani první ani nejmladší
A dělal jen, co dělal nejradši:
Ze starých věcí zase nové
Jednou obdiv -  jindy..cos to proved!

Ze školy nosil jen dobré známky
A žákovskou jenom na poznámky 
za neposedné​ mravy​ 
a jak jedna kniha praví - bylo nás pět.​
Svet začínal jako ABC
Vše bylo nové jako PVC
a krásné, když táta pčežil TBC

​3. Byl jednou jeden..byl jednou jeden..​ani Gott ani Kryl ani Karlův most
Byl jednou jeden..byl jednou jeden..​ani Gott ani Zich ani Karlův most
On měl doma na věži zvon
​A srdcem ​do dálky si bušil pro radost: 

Jsem tady já, jsem tady já
​​ Jsem tady já, jsem tady já
Tak at je to znát.
Ani Lenin ani Lenon ani Dylan či Bob​
Přesto do zpěvu bylo - té době dob.
a beatles byli ještě čtyři
a pod nosem ​mu rostlo chmýří
Té době ale někdo házel  klacky
a ruské tanky ve vinohradský..

Podivných zpráv byla planeta plná​
já ladil Prahu na dlouhých vlnách 
a málokdo věřil, že během pár vteřin
​změní se svět.

Zpět - proti proudu – já tehdy se vracel,
když národ se houfně národu ztrácel
-domů dopsat svý tři tečky
Ten první návrat nebyl težký.

 

-.-
Co bylo potom - o tom
o tom se mi nechce ani začít 
To šedivé temno normalizační
 Dělat jakoby nic a to rozhodně 
A ve tmě vidět  živé. .pochodně ...

A ticho, má píseň, proudila ulicí
Ticho ta řeka. .i můj životopis půlící
Mé mládí mávalo na druhém břehu 
Já v běhu náhle dospíval. .a dozpíval.

A byla tma... A byla tma...
ta tvá i ta tma má 
A byla tma... A byla tma...a byla zlá.

Já v době možná nejhorší 
Psal písně možná nejlepší 
a poznal svoji nejhezčí
a pak ulít i s hnízdem do bezpečí       
A doma zatím hrdina i ničema
svorně cinkali klíčema...

A tak tu před vámi znovu stojím,
Nejhezčí květiny kvetou na hnoji
A toho dnešního – jen málo se bojím:
Znovu kabáty dají se přešít
A znovu „ to normální“ dovede přežít

a tak se těšit – budu se zase,
že začne se vracet 
ta pravá – normální - normalizace.

A jednou - v pracovním kabátu ze sametu
na nebi mraky zametu
ať nebesa  tam dole vídí:
planetu normalních lidí!

Byl jednou jeden, byl jednou jeden... ani na hradě Havel, ani na koni  král
Byl ani jeden, byl ani druhý... na hradě Václav, ani na koni  král
To já  - na Václaváku stál
a do dlažební kostky vyšlapal:

Byl jsem tu já ... (a ted všichni:)
Byl jsem tu já .. (a každý za sebe:)
snad Bude to znát.
(...snad!!)