Cestacíl Bohdana Mikoláška
Mezi nescetnými kulturními podnety, s kterými denne pricházíme do styku, zustávají casto kulturními publicisty nepevšimnuty události významné, casto i zásadní. Neprekvapí to u jednotlivé knihy – tech vychází tolik, že je zteží všechny zaznamená i ten, kdo s nimi pracuje. Že se však vetší publicity nedostane mimorádné události v ceském folku, který je svou srozumitelností pro posluchace daleko prístupnejší – a tedy i populárnejší – než poezie psaná, je zarážející.
Když v letech 1993 a 1997 vydal písnickár Bohdan Mikolášek (* 1948) – žijící od 80. let ve Švýcarsku – svá CD Údolí a Ulice, byla to ojedinelá událost: málokterá ceská folková deska byla po stránce hudební (skladatelsky, aranžérsky, množstvím užitých hudebních nástroju) tak prokomponována a dotažena, jako tato dve alba. Ta prinesla Mikoláškovy písne ješte z doby pred jeho odchodem do exilu – ostatne stejne jako i následující alba, která si vydal zatím jen jako „vypálená“ CD-R: Mávej (2000), Až se vrátím (2000), Úklid v suterénu (2000) a Písnicky psané ve vlaku (2003). Ve Švýcarsku Mikolášek tato alba nahrál, ale nové písnicky tam nepsal: venoval se vetším hudebním projektum (Žalm II /1995/, Die Nacht war Still /1999/). V cervnu minulého roku v Praze predstavil svuj nový hudební projekt: komponovaný porad Cestacíl s dvanácti novými písnemi. Ty jsou obsaženy i na jeho stejnojmenném CD-R.
Mikolášek vyšel jako syn ceskobratrského farare z evangelického prostredí, jeho písne však byly vždy civilní – krestanská tematika se v nich na rozdíl od písní Sváti Karáska, Karla Kryla, Petra Marii Lutky ci Karla Vepreka neobjevovala jako ústrední, spíše jen tu a tam probleskla jednotlivým motivem ci ozvukem. Cestacíl prinesl v tomto smeru zásadní zmenu: jde o promyšlene komponovaný celek krestanských písní – shodných s tématy ekumenického Setkání 2005, které se loni v cervnu uskutecnilo v Praze. V žádném prípade ovšem nejde o písne napsané jen u príležitosti tohoto setkání a pro nej. Cestacíl je výsledkem mnohaletého promýšlení daných biblických témat, života s nimi, ve svém výsledku pak jakousi Mikoláškovou myšlenkovou i hudební sumou, podstatným mezníkem na jeho životní ceste.
Motto Cestycíle zní: „Zapomínaje na to, co je za mnou, upren k tomu, co je prede mnou, bežím k cíli.“ (Filipským 3, 13-14). A zapomínání je podstatným myšlenkovým bodem celého cyklu: úvodní písen se jmenuje Zapomnení, ve variaci se objevuje znovu jako písen jedenáctá. Hned v úvodu Mikolášek zpívá: „ V dálce doznelo, dobilo / co zbylo nebylo a je a není“. Ukazuje se tu hned, že témata, kterými se Mikolášek zabývá, jsou jeho vnitrními tématy, nejde mu o plakátové zpracování biblických motivu, ale o jejich vnitrní rezonanci s prítomnou chvílí: „Ctyricet let na rudém písku / Po hrncích s masem lidu se stýská / K cemu jsou pravdy a stanoviska / a že se v dálce na casy blýská…“ (v písni O co tady beží, zpracovávající téma vyjití Izraele z egyptské poušte). Pri premiére Cestycíle v evangelickém kostele u sv. Martina ve zdi v Praze na Starém Meste 18. cervna i na následujících zárijových a ríjnových koncertech v evangelických sborech v Nosislavi, Brne, Hustopecích, Plzni, Hradci Králové, Šumperku a Pardubicích Mikolášek písne s kytarou, keyboardem ci varhanami doplnoval recitací ci projekcí textu Neklid: „Jít, jet, bežet, uhánet, pádit, pelášit, mizet, pricházet…“ a dále v desetinásobném rozsahu – text má sílu nejlepších konkrétistických básní z 60. let, svým rozsahem pripomene litanické recitace Vojmíra Vokolka.
Témata ztraceného ráje, Sodomy a Gomory, cesty za poznáním a další poskytují Mikoláškovi necekane svobodný prostor k vlastnímu autorskému vkladu. Sám k tomu v úvodním „kázání“ ríká: „To, co vetšinou v citátech chybí, je pred tím a potom – a tak jak casto zní prekvapive jednoduchý návod k použití – chybí u slova cíl jedna malickost – cíl, ale který – a kolik to všechno bude stát.“ Mikolášek ve svých textech – i tech starších – umí pracovat a casto pracuje s obecninami, s abstrakty. To jej odlišuje od vetšiny ceských písnickáru, zamerených na zachycení každodenní všednodennosti, a podrhuje osobitost jeho textu. Zde snad nejpusobiveji v textu Dobré a zlé: "Mít cíl, a nebo tápat – jen kývat nebo chápat / být k ruce nebo radit – mít rád, a nebo zradit…".
Už Písnicky psané ve vlaku ukázaly, že Mikolášek umí jednotlivé písne spojit ve vetší komponovaný celek, v nemž pracuje s návratnými melodickými i textovými motivy, s refrény, s myšlenkovými i hudebními variacemi. V prípade Cestycíle došel ješte dál: vytvoril komponovaný porad (a album) s platností, myšlenkovou hloubkou i pusobivostí nadcasovou. Pro ceského posluchce i ctenáre je zatím bohužel obojí prakticky nedostupné, lze ho v tuto chvíli odkázat jen na internetovou adresu www.mikolasek.net/cestacil a verit, že se v budoucnu Mikoláškovi podarí vydat standardní CD s kvalitním bookletem.
JAN ŠULC